Malé sociální skupiny

Parta

V 11 a 14 letech věku, tvoří protiváhu rodiny. Důležité jsou zde přijímací rituály. Většinou usiluje o získání a vyčlenění nějakého teritoria a mění se v gang tehdy, když si najde společného nepřítele. Po této proměně se začne víc integrovat a mít pevnou hierarchickou strukturu a horizontální a vertikální členění (vůdce; sekretář - dohlíží na výkon skupinové akce; klíčník - žárlivě střeží skupinové členství, kdo bude přijat a kdo ne; smíšek a drbna; křikloun; agresor; hlupáka; obětní beránek a slaboch).

Vývojové fáze skupiny

• Pět stádií

º formativní fáze - skupina definuje svou úlohu a vytvářejí se základní vzorce jednání

º redefinice - období informačního šumu, začne docházet ke konfliktům

º koordinační - vytváří se koheze mezi členy a ustanovují se zde stálé způsoby komunikace

º výkonová - skupina je připravena plnit úkoly, pro které vznikla a má plně respektované horizontální a vertikální dělení

º terminační - skupina po splnění úkolu zaniká

♦ Mayo - hawthornský experiment. Šel do textilní a továrny a chtěl zkoumat vliv pracovního prostředí na výkonnost. Měnil osvětlení, délku přestávek, vybavení a ukázalo se že pracují lépe. Ukázalo se ale, že pracovali lépe, protože jim byla věnována pozornost protože se změnilo sociální prostředí a kvůli tomu vzniklo HR (Human Relations), jako reakce na Taylorismus (běžící pás a zvyšování efektivity změnou pracovního prostředí). Pracovní motivace, pracovní výkon a uspokojení v práci je silně spjat se vztahy a vazbami v sociální skupině. Chceme-li změnit aktivity a postoje lidí, je třeba změnit aktivity a postoje mezi nimi.

• Výzkumy ukázaly, že čím častěji osoby interagují, tím větší se mezi nimi vytváří vzájemné sympatie a podobné emoce a city. Čím zaujímá člověk vyšší pozici ve skupině, tím více se ztotožňujeme s hodnotami dané společnosti a organizace

• Homans - navázal na behaviorismus, ekonomickou teorii a vytvořil šest tezí podle kterých můžeme vysvětlit každé lidské jednání

º Teze o úspěchu - pro každé chování platí, že pokud je odměňováno, zvyšuje se pravděpodobnost, že se bude opakovat

º Teze o stimulu - jestliže stimul vyvolává chování, které je odměňováno, pak když se stimul objeví znovu, zvyšuje se pravděpodobnost, že se dané chování znovu objeví

º Teze o hodnotě - čím hodnotnější jsou výsledky jednání, tím pravděpodobněji je chování opakováno

º Teze o nasycení - čím častěji byla osoba odměňována za určité chování v minulosti, tím menší hodnotu bude odměna mít

º Teze o agresi - jestliže nebyla obdržena očekávaná odměna nebo byl obdržen neočekávaný trest, zvyšuje se pravděpodobnost, že se jedinec uchýlí k agresivnímu jednání (pravděpodobnost chování = hodnota odměny)