Sociologické teorie náboženství
Teorie náboženství
• V 18.století formuloval Feuerbach v knize Podstata náboženství - „náboženství obsahuje ideje a hodnoty, které si lidé vytvořili sami, ale mylně se domnívají, že za nimi stojí nějaké vyšší síly - Bohové. Připisují tyto hodnoty a názory Bohům, ale neuvědomují si, že to je sociální výtvor“. Tento proces se jmenuje odcizení - člověk něco vytvoří a mylně se domnívá, že za tím stojí někdo jiný. Aby se člověk osvobodil od tohoto cyklu, tak jej musí nadhlédnout. Tyto myšlenky převzal částečně Marx - vztáhnul to na peníze.
• V čem Marx navázal na Feuerbacha: Marx chtěl, aby náboženství zaniklo („náboženství je duch bezduché doby, cit bezcitného světa. Náboženství je opium lidstva“). Lidé by se neměli bát Bohů, protože si je sami vytvořili a zároveň do nich nevkládat naděje, protože je mohou naplnit sami. Náboženství sice představuje pozitivní hodnoty, ale je potřeba je realizovat v reálném světě.
Durkheim (posvátné vs. světské - profánní)
• Každé náboženství rozlišuje věci, chování a skutky na posvátné a profánní. Analyzoval především totemismus a kladl si otázku proč je tak důležitý. Totem = symbol skupiny. V těchto symbolech společnost zbožšťuje sama sebe - tedy ideály, které sama vyznává. Důležité jsou pravidelné hromadné rituály - upevňují solidaritu a pouto mezi lidmi, člověk je tak pozvedán do vyšších sfér, kde se dotýká nadpřirozených sil. To, že má člověk pocit, že se dotýká Boha, je způsobeno tím, že se rituál odehrává kolektivně - skrz náboženství sociologové analyzují chování skupin (fotbaloví fanoušci,…). Ceremoniály a rituály jsou nutné pro sociální soudržnost (např. smrt, svatba, narození,…).
Přístup Maxe Webera k náboženství
• Zajímal ho vztah náboženství ke kapitalismu (kniha Duch kapitalismu a protestantská etika). Analyzoval hlavně kalvinismus (kališnictví) - přišli s teorií predestinace = předurčení, člověk je už od narození předurčen ke spáse či k zatracení. Kalvinisté byli první kapitalisté - skromní, střídmí a efektivně vydělávající = spása.
Typy náboženských organizací
Církev
• Velká zavedená organizace, formální byrokratická struktura, hierarchie náboženských úřadů. Velkou část církve tvoří děti rodičů jež byli v minulosti členové dané církve.
Sekta
• Sekta je malá, méně organizovaná, členové jsou velmi věřící, vznikají na protest vůči vládnoucím církvím, mají tendenci se distancovat od většinové společnosti a sledovat „jedinou pravou cestu“; členové se stýkají výlučně mezi sebou a zavedené církve požadují za prohnilé. Členové jsou rovnocení, není zde taková hierarchie a většina z nich konvertovala (nejdou tam kvůli rodičům)
Denominace
• Sekta, která vychladla - ztratila svůj protestní charakter a změnila se v instituci. Takhle skončí každá sekta a mají přátelštější vztah k zavedeným církvím a považují je za legitimní.
Kulty
• Málo ohraničené, podobné sektám, krátká doba trvání. Většinou je tvoří lidé odmítající hodnoty většinové společnosti, nezná formální členství, ale lidé se drží nějakých teorií a způsobů chování sdružených okolo charismatického vůdce a nikdo jim nebrání být členem jiných církví.
Význam náboženství v moderním světě
• Dochází k procesu sekularizace (= náboženství ztrácí vliv nad mnoha sférami společenského života).
• Klesá podíl členství v církvích (ve všech průmyslových států s výjimkou USA).
• Dochází k poklesu společenského a politického vlivu církevních organizací, představitel církve už nemá automaticky moc - některé církve tak mají silné finanční problémy.
• Dochází k poklesu religiozity (= názory lidí už nejsou ovlivňovány náboženstvím).