Moderní dělení politických systémů

Liberální demokracie

• (viz schéma na konci) - typické pro západní Evropu, Austrálii a USA. Vznikly ve dvou vlnách, první 1828 - 1926, kdy vznikly USA, Velká Británie, Francie a druhá 1943 - 1962, kdy vznikly Německo, Japonsko, Indie. Typické - vládne se na základě práva a Ústavy (nejvyšší právo), jsou zde lidská a občanská práva jimiž je vymezena svoboda. Moc ve státě je rozdělena na tři složky (výkonná, zákonodárná, soudní), která vytváří váhy a protiváhy (check in ballance - moc je protiváha moci). Pravidelné volby, na základě všeobecného a rovného volebního práva (všichni mají hlas jedné hodnoty); soutěž politických stran; rozvinutá občanská společnost (skupiny a sdružení nezávislé na státu); kapitalistické společnosti - typ ekonomiky - tržní společnosti a na soukromém vlastnictví výrobních prostředků.

• Jedná se o právní státy - občan smí dělat vše, co není zákonem zakázáno, stát může dělat to, co mu ukládá zákon. Lidé mají lidská práva, které stát nemůže v žádném případě porušit, státní moc proti občanům nesmí zasahovat svévolně ale jenom v mezích stanovených zákonem. Při porušení práv se občan může ohradit a obrátit na nestranný a nezávislý soud. Každé rozhodnutí správního orgánu může být soudně přezkoumáno.

Majoritní demokracie

• Existuje v USA, Velké Británii, Kanadě - typický systém dvou politických stran, typický unikátní centralizovaný stát, většinový volební systém a z toho plyne i politicky jednobarevná vláda.

Konsensuální demokracie

• Více politických stran, poměrný volební systém, většinou se jedná o federace a jsou zde koaliční vlády. Holandsko, Belgie, Česko.

Nové demokracie (polodemokracie)

• Vznikly při třetí vlně demokracie (1974 - pád vojenských režimů v Řecku, Portugalsku, Španelsku - 1989 - rozpad SSSR a diktatur v jižní Americe). Slabá občanská společnost, slabé a fragmentované politické strany, neartikulují zájmy společnosti. Tyto země prošly radikální ekonomickou reformou (ekonomická liberalizace- šoková terapie) - ekonomický pokles. Vypukly zde etnické a národnostní konflikty (válka v Jugoslávii), tyto demokracie se transformovaly z předchozích komunistických režimů s monopolem jedné strany začleněným v Ústavě. Tato strana byla velmi silně propojena se státem - státostrana. Byla zde oficiální ideologie - marxismus leninismus. Totalitní je systém vládnutí nastolovaný silou, manipulací a terorem. Totalitní moc se snaží zpolitizovat všechny oblasti života a proniknout do nich. Státní kontrola ekonomiky, jedna strana, kontrola médií.

Východoasijské režimy

• Japonsko, Thajsko, Severní Korea. Rapidní ekonomický růst, předpokládalo se, že se zde vyvinou klasické liberální demokracie, ale ty narazily na tradiční konfuciánské hodnoty. Orientovány spíše na ekonomiku (růst), ale nezajímají je rozvíjení osobní člověka. Silný stát, silná vládnoucí strana, slabé sociální výdaje a zabezpečení. Silně zasahující stát do ekonomiky. V těchto státech je silné náboženství s důrazem na tradici, kázeň a loajalitu. Tyto režimy mají velký respekt k vůdcům. V očích západu tyto režimy vypadají jako autoritativní. Důraz na pospolitost a rodinnou soudružnost s omezeným individualismem a lidskými právy.

Islámské režimy

• Vychází z práva Šarija, teokracie (=vláda boží),autority náboženské jsou nadřazené politickým autoritám. Státní funkce se obsazují podle toho, jaké kdo zaujímá místo v náboženské hierarchii. Nerozlišuje se zde náboženská a soukromá sféra. Politická autorita má neomezenou moc, protože vychází od Boha a proto se nemusí opírat od souhlasu lidu ve volbách.

Vojenské režimy

• Potlačeno právo na shromažďování, opozice, svobodný tisky. Junta - kolektivní vojenské vládnutí, sbor generálů ze všech složek. Osobní diktatura - armáda nevládne ale tahá z nitky (kdysi v Brazílii). Patří do širší kategorie autoritářských režimů - vláda bez souhlasu lidu, nejsou zde svobodné volby, vláda potlačí opozici, potlačí svobodu slova a shromažďování, ale nechce zrušit občanskou společnost.

Schéma liberálních demokracií

Dělba moci v Ústavě ČR (v liberálních demokraciích)